Tuhle větu jsem slyšel už od několika firem.
Právníka chtěj. Vlastního. Někoho, kdo bude uvnitř, bude znát firmu a nebude při každým problému nejdřív posílat cenovou nabídku. Externí právní služby nakupovat nechtěj, pokud vyloženě nemusej.
„Na full-time tě ale nevyužijeme. Tak se nějak zařiď.“
No tak jsem se zařídil. Nechal jsem se párkrát ukecat a zjistil jsem, že mi tenhle model vlastně docela vyhovuje.
A než někdo vytáhne zákon o advokacii, každá z těch firem je můj zaměstnavatel. Jedeme čistě pracovněprávně. Můžeme dál.
V moudrých knihách jsem se dočetl, že se tomu teď v zahraničí říká fractional in-house legal counsel. Což zní spíš jako diagnóza než název pracovní pozice.
Ale budiž.
Náš pediatr jezdil na kole
Když jsem byl malej, měl jsem prej skvělýho pediatra. Prej, protože to říkala máma. Já si z něj pamatuju hlavně studenej stetoskop.
Když mi bylo blbě, stačilo mu zavolat. Na pevnou linku, ty vole.
Žádnej mobil. Žádný přesměrování. Ten člověk zvládal bejt on call tak, že se prostě musel vyskytovat někde poblíž telefonu.
A pak sedl na kolo a přijel. I kvůli sebevětší prkotině.
Možná jen řekl, že mám zůstat v posteli a pít čaj. A doma do mě nacpali Acylpyrin. Ten hnusnej drolivej prášek, kterej drhnul v krku.
Ale rodiče měli pocit, že na to nejsou sami. Že někdo zná jejich dítě, ví, co u něj bývá normální, a v péči o něj jim kryje záda.
A čím dál víc mi přijde, že dobrej firemní právník funguje podobně.
In-house není počet hodin
In-house totiž podle mě není počet hodin, který ve firmě odsedíš.
Je to to, že jsi uvnitř.
Znáš lidi, jejich potřeby a zákulisí. Víš, kdo co skutečně rozhoduje. Co je napsaný ve směrnici a jak se to dělá doopravdy. Co už firma jednou zkusila a proč to tehdy nefungovalo.
Právě proto nedělám jednorázový akce. Když mám firmě krýt záda, nemůžu ji pokaždý poznávat od nuly.
Nechci vlézt doprostřed rozehranýho filmu, dostat od každýho trochu jinou verzi děje a pak z toho napsat objektivní právní stanovisko.
Chci tu firmu znát.
Chci vědět, kterej obchodní partner jen hlasitě vyhrožuje a kterej už potichu chystá žalobu. Kde je skutečný právní riziko a kde se jen někdo snaží právem zakrýt obyčejnej manažerskej problém.
A hlavně chci být u věci dřív, než z ní vznikne průser.
Tohle je přesně ta část práce, která mi dává smysl a baví mě.
Nechci přijet k pacientovi poprvé ve chvíli, kdy má čtyřicítky horečky, a z pěti protichůdných vyprávění hádat, co mu bylo poslední tři roky.
Chci vědět, koho léčím.
Stačí vědět, do kterýho domu jet
Firmy mě nepotřebují na full-time. To je v pořádku. Náš pediatr taky neseděl osm hodin denně v našem obýváku. Stačilo, že zvedl telefon, věděl, ke komu jede, a sedl na kolo.
Takže jo. Na full-time mě nepotřebujete.
Stačí, když vám budu krýt záda. A budu vědět, do kterýho domu jet.