Byl jsem advokátní koncipient. To je období, kdy už nosíš sako, ale ještě se bojíš položit blbou otázku.
Jednu jsem položil.
Řešili jsme problém z obchodního vztahu. Potřeboval jsem vědět, co si vlastně domluvili.
„Máte smlouvu?“
Neměli. Klient mi vysvětlil proč.
„Když není smlouva, nemusíme nic dodržovat.“
Chvíli jsem mlčel. Právník v takovou chvíli vypadá moudře. Advokátní koncipient jen doufá, že se od něj neočekává okamžitá reakce.
Ta myšlenka přitom měla určitou krásu. Jestli naivní, nebo vyčůranou, těžko říct. Ale…
Bez papíru nejsou povinnosti. Bez povinností nejsou problémy.
Akorát že problém už seděl naproti mně.
Smlouva může vzniknout, i když jí nikdo nenapíše nadpis
Smlouva má totiž nepříjemnou vlastnost. Může vzniknout, i když jí nikdo nenapíše nadpis.
Klidně u kafe. Výměnou mailů. Nebo prostě tím, co si lidi odsouhlasej a začnou podle toho dělat. Jasně, pokud zákon nebo strany netrvaj na určitý formě.
To, že dohodu nezapíšete, z ní automaticky neudělá svobodnou zónu. Jen se pak hůř zjišťuje, na čem jste se vlastně dohodli.
Každej má maily. Každej má vzpomínky. Každej má svoji verzi. A všechny jsou překvapivě výhodný pro člověka, kterej je vypráví.
Moc dlouhá
Jindy jsem zažil opačnej problém. Návrh smlouvy tentokrát existoval. Ale odmítli ho, protože byl moc dlouhej.
To už znělo rozumněji.
Smlouvy jsou dlouhý. Některý proto, že musej. Jiný proto, že právník nepoznal, co může vyhodit. Nebo poznal, ale bál se. Nebo se mu ta věta prostě líbila.
Taky se mi občas nějaká líbí. Člověk má svoje slabosti.
Jenže v obou případech šlo nakonec o totéž.
„Nějak se domluvíme“
Dokud se řekne „nějak se domluvíme“, jsou všichni spokojení. „Nějak“ je příjemný slovo. Každej si pod ním představí něco jinýho a nikdo se nemusí hádat.
Zatím.
Pak někdo napíše, kdo má co udělat. Do kdy. Za kolik. A co se stane, když to neudělá. A příjemná mlha je pryč.
Najednou se ukáže, že jeden myslel úterý, druhej konec měsíce a třetí nemyslel nic, jenom souhlasně přikyvoval.
Jasně, smlouva může bejt moc dlouhá. Smlouva, kterou nikdo nepřečte, je blbej pracovní nástroj.
Nemít nic na papíře není krátká smlouva. Je to jenom nezdokumentovanej spor, kterej zatím nezačal.
Papír nepotřebujeme proto, že bez něj nemůže existovat dohoda. Potřebujeme ho pro chvíli, kdy začne mít každej vlastní verzi minulosti.
Takže jestli je smlouva moc dlouhá, pojďme ji zkrátit. Jestli ji ale nechceš proto, abys nemusel nic dodržovat, zkraťme radši to jednání.