Měl jsem na baráku řemeslníka.
Působil dobře. Zkušenosti, sebevědomí, nářadí, ne teda všechno, ale nějaký jo. A takovou tu lehce znuděnou jistotu člověka, který už viděl všechno a teď musí počkat, až to pochopíš i ty.
Měl dělat izolaci podlahy. Polystyrenový desky, natěsno, bez mezer, ve dvou vrstvách. Domluvili jsme se. Udělal to.
Pak jsem na tu podlahu šlápl. Noha mi zajela dolů.
Horní vrstva to přikryla
Rozebral jsem to. Ve spodní vrstvě byly mezi deskama několikacentimetrový mezery. A podklad taky nebyl pořádně vyrovnanej.
Horní vrstva mezery pěkně přikryla, takže to vypadalo hotově. Jen to mělo pro podlahu takovou menší vadu. Nedalo se na tom ani stát, natož chodit.
Když jsem se ho zeptal, co to má znamenat, podíval se na mě s naprosto nevinným výrazem a řekl:
„Já tomu vůbec nerozumím.“
Já jako zákazník taky ne. Proto jsem si na to přece zavolal někoho, kdo by tomu rozumět měl a kdo se tvářil, že je pro něj brnkačka.
Nevím jak vy, ale já si neplatím řemeslníka jen proto, abych nemusel řezat ten polystyren sám. Platím si ho taky proto, abych nemusel rozebírat hotovou podlahu a zjišťovat, jestli pod ní vůbec něco je.
Smlouva se rozebrat nedá
Je to jako se smlouvama. Akorát když na ně „šlápneš“ po podpisu, už se nedají jen tak rozebrat.
Ze začátku se snažíš číst pořádně. Některý věty si dáš dvakrát. Pak potřetí. A když to nepomůže, řekneš si, že ten, kdo to připravil, ví, co dělá.
Podepíšeš.
A pak podle tý smlouvy potřebuješ něco udělat. Teprve v tu chvíli zjistíš, že vlastně nevíš, co jste si domluvili. Co máš udělat ty. Co má udělat druhá strana. A co se stane, když to nevyjde.
Někdy je za tím odfláknutá práce. Někdy zvyk, takhle se to přece píše už 20 let. A někdy je to záměr. Abys kejvnul na něco, s čím bys při normálním vysvětlení nikdy nesouhlasil. Jenže přes nesrozumitelnou větu nevidíš, která z těch možností to je.
Kam smíš šlápnout
Nechceš kvůli každýmu papíru studovat právnickou fakultu, jen vědět, co podepisuješ. Aspoň tak dobře, aby ses mohl rozhodnout, jestli to vůbec chceš.
Dobrá smlouva musí dávat smysl aspoň tomu, kdo podle ní má jednat. Nemůžeš pokaždý volat autora, aby ti vysvětlil, kam smíš šlápnout.
Vojeb je vojeb, i na hlavičkovým papíře.