„AI nás sice zrychlí, ale to nejdůležitější je přece náš úsudek a odpovědnost.“
Tuhle větu čtu v diskusích právníků furt dokola. U nás i v zahraničí. A pokaždý mám pocit, že si s ní hlavně líp spíme.
Průměrnej výstup stačí
Na spoustu věcí totiž prostě stačí průměrnej výstup. A přesně tím AI hází vidle do oborů, který stojí na tom, že jeden ví a druhej ne. Zamknout know-how a nechat si platit za to, že k textu někoho pustíš? To přestává fungovat.
Úsudek a odpovědnost. Jasně, obojí může mít velkou hodnotu. Já ji ale považuju za dost přeceňovanou. A spoléhat na to, že ji klient nebo zaměstnavatel sám pozná a bude za ni dál ochotnej platit, mi přijde ještě odvážnější.
Celá služba
Neříkám, že laik pozná, co drží v ruce. Často nemá šanci. Funkční řešení a časovaná bomba vypadaj na papíře úplně stejně.
Jenže řešení za mě není dělat pořád to samý, jen rychlejc. Změnit se musí celá služba. Od toho, jestli jí člověk rozumí a jestli se s ní dá normálně pracovat, až po to hlavní: za co vlastně platí.
Takže se klidně může stát, že i hodně dobrej profík jednoho dne zjistí, že klient jeho službu v týhle podobě nepotřebuje.
Nebo nechce.